aneb stručný vývoj právní úpravy advokacie v Čechách a na Moravě.

První (formální) úpravu advokacie přinesla až pobělohorská ústava Čech a Moravy ze 17. století. Obnovené zřízení zemské (a jeho novelizace nazývaná Deklaratoria), zavedlo povinné zastoupení advokátem, stanovilo podmínky pro výkon advokacie a disciplinární pravomoc soudu nad advokátem.

Josefínský soudní řád (rok 1781) poprvé podmínil výkon advokacie doktorátem z práv a složením advokátní zkoušky. Rovněž zavedl numerus clausus (kvóty na počet advokátů).

Přijetí provizorního advokátního řádu dne 16. srpna 1849 a definitivního advokátního řádu k 1. lednu 1869 bylo důležitým mezníkem advokacie na území Čech a Moravy.  Byla (mimo jiné) ustanovená advokátní komora, jejímž členem musel být každý advokát, kterým se však mohl stát každý po splnění zákonných podmínek (domovské právo v obci na území státu, svéprávnost, titul doktora práv, právní praxe trvající sedm let, advokátní zkouška). Zrušil numerus clausus. Advokátní komora měla disciplinární pravomoci v první instanci.

V roce 1890 byl vydán advokátní tarif. Došlo k zavedení tří tarifních tříd podle působnosti advokáta
(I. třída Vídeň a okolí, II. třída Praha, Brno, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, III. třída ostatní místa). Do roku 1890 byly odměny advokátů smluvní.

V roce 1904 získali advokáti povolení nosit talár.

Po vzniku první republiky je uzákoněná povinnost skládat slib věrnosti republice a advokátkami se můžou stávat i ženy.

V době před Mnichovskou dohodou měla již advokacie v Čechách a na Moravě vybudovanou svébytnou tradici, kterou však okupace a následný únorový puč v roce 1948 zpřetrhal.

Nový zákon o advokacii byl vydán již pod taktovkou komunistů a k 1. lednu 1949 zrušil samosprávné advokátní komory. Novou (politickou) podmínkou pro výkon advokacie byla podmínka oddanosti lidově demokratickému zřízení. V důsledku změn dochází k výraznému snížení počtu advokátů.

V roce 1951 nový zákon o advokacii zavádí tzv. advokátní poradny, které plnily úkoly advokacie. Výkon advokacie je podmíněn státně spolehlivým československým občanstvím, právním vzděláním, praxí trvající dva roky a složením odborné zkoušky.

V roce 1963 je vydán nový zákon o advokacii, ale zavedené změny jsou (zejména) organizační – advokátní poradny fungují dál, až do listopadové revoluce v roce 1989.

Vývoj po roce 1989 znamenal návrat k tradicím první republiky, k samosprávě advokátního stavu a k advokacii vykonávané jako svobodné povolání.

Mgr. Imrich Bodor