V našem aktuálním příspěvku bychom rádi upozornili na nález Ústavního soudu ze dne 29.5.2018, sp. zn. I. ÚS 2996/17. V předmětném nálezu Ústavní soud souhlasil s argumentací krajského soudu, kdy krajský soud při rozhodování o výši výživného zohlednil velmi vysoké náklady otce na dojíždění za nezletilými dětmi v rámci styku s nimi, a rovněž přihlédl k tomu, to byla matka, jenž se odstěhovala s dětmi ze společné domácnosti.
Ústavní soud se vyjádřil, že v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek, spojených s realizací styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, považuje za vhodné, aby tyto překážky či náklady byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.
Ústavní soud doporučil obecným soudům, aby při rozvržení povinností spojených se stykem postupovali minimálně tak, aby rodič, jemuž byly děti svěřeny do péče, byl povinen předat dítě ke styku v místě bydliště druhého rodiče (případně v místě, na němž se rodiče dohodnou), čemuž by odpovídala povinnost druhého rodiče předat dítě po ukončení styku rodiči, jemuž bylo dítě svěřeno do péče v místě jeho bydliště.
Odkaz na předmětný nález:
Imrich Bodor, advokátní koncipient
Rabas, advokáti s.r.o.
